Silvestr 1999-2000
Ani tato akce se nemohla obejít bez problémů. První se objevuje 10:10 - Nejede naše jediné auto. Všechny pokusy, sehnat jiné, selhávají. Odjezd plánovaný na 10:00 hod. se poněkud protáhl. Jsme odsouzeni jet vlakem, nebo autobusem. První vlak jede ve 13:32. Jeho čtyři přestupy a 8 hodin cesty je docela velký strašák. Naše zavazadla se šíleně redukují. Přeci jenom je rozdíl balit věci na cestu autem, než na cestu vlakem. :-))) Zvlášť Lucka, která na silvestrovském místě hodlá strávit dalších několik týdnů, má kromě velkých zavazadel také velké dilema. Ale máme na to dvě hodiny tak se to snad stihne. Asi budeme muset změnit i plánované fakultativní výlety autem do celého okolí Jiřetína pod Bukovou, kde hodláme strávit Silvestr a první dva dny kulatého - Nového roku.
A jak to dopadlo? Odjeli jsme vlakem do Prahy, odtud autobusem (dvoupatrovým - s výhledem, který většina z nás zaspala) do Liberce a dále opět vlakem. Cestovat se dvěma baťohama, lyžema a lyžákama je opravdu sranda - zvláště, když s vámi jedou ještě stejně vyzbrojení čtyři přátelé. A kdo že to všechno jel? Já, Lucka, Vrána, Áda a Katka.
Do místa, kde budeme další čtyři noci ukládat svá těla ke spánku, jsme dorazili až za tmy - možná proto, že jsme hned u nádraží na malém svahujícím se chodníčku museli vyzkoušet naší hlavni výzbroj - ježdíky. Ale v chaloupce pod Bukovou nás přivítalo příjemné teplíčko a pět postelí, které se nám, po celodenním trmácení přes celou republiku, náramně hodily.
30.12.99 Ráno jsme se vydali na svah oddat se lyžařskému umění. Fronty, které se tvořily na vleku nás nepříjemně překvapily, a několik z nás dokonce odmítlo jít za takovýchto podmínek lyžovat. Nakonec v nás však zvítězil sportovní duch nad nepohodlností front, které nás čekaly. A ani ty fronty nebyly, jak se později ukázalo, tak dlouhé, jak se na první pohled zdálo. Lyžovali jsme celý den - silnější a zkušenější jedinci pomáhali slabším na menších sjezdovkách a spokojenost byla na všech stranách.Po všeobecně namáhavém dni jsme se vrátili do chaloupky, uvařili sytou večeři a začali přemýšlet, co s načatým večerem. Nejprve zvítězilo Pexeso, ale to panskou část výpravy dostatečně neuspokojilo. Neustale je lákala vidina nedaleké hospůdky - zvlášť, když od nás až před ní člověk mohl jet z kopce na ježdíkách. Slečnám se moc do zimy nechtělo, Lucka se pak po nějaké době přemlouvání nechala ukecat. Prý je v hospodě kulečník, tak si zahrajeme... ALE: kulečník byl pro nedostatek prostoru z hospody odstraněn a proto nezbylo nic jiného, než bumbání. Příchod z hospody brzy k ránu byl u některých jedinců opravdu teatrální - cesta z hospody do kopce do chaloupky trvala věčnost a ještě k ní člověk potřeboval cepíny a mačky...
31.12.99 Po slavnostní a bujaré noci nastalo tiché a šedivé ráno. Na lyžování neměl nikdo náladu ani sílu a jelikož jsme ještě neměli jasno v tom, co chceme o dnešní silvestrovské noci dělat, vydali jsme se do Liberce vykoupat na plovárnu s tím, že tam něco vymyslíme. Kupodivu se k vlaku došourali i ti, kterým nebylo po předchozí noci třikrát do zpěvu, přičemž Voky se ještě sprintem vracel pro foťák. Plovárna měla - jak jinak - zavřeno. Proto jsme se spokojili s pěší prohlídkou města a s malou obědo-večeří v jedné z mála otevřených kaváren. Z těžko poskládaných zlaťáků jsme nakoupili poslední pochutiny na slavnostní "Silvestrovskou večeři" a vrátili jsme se zpět do chaty. Tam jsme společnými silami vše připravili na oslavu příchodu Nového roku. Některé speciality se ujaly více, jiné méně (jednohubky máčené v čaji, jednohubky s česnekovou pomazánkou a mandarinkou.... hmmmm....) Ale nutno uznat, ze oku lahodily všechny.
A co jsme tedy nezvyklého vymysleli na půlnoc? Strávit Silvestr na vrcholu Ještědu jsme zamítli již v Liberci. Ale vydrápat se na vrchol sjezdovky na Špičák se nám opravdu vyplatilo. Na Špičáku jsme stanuli půl hodiny před 24. hodinou, ufunění, upocení, ale veselé mysli. Výhled do celého okolí nám na jednu chvíli zahalil mrak, ale v čas zas ustoupil, takže po odbití půlnoci bylo opravdu na co koukat. V každém městečku, v každé vísce se rozzářily ohňostroje všech barev. Bylo to nádherné, všechno jsme měli před sebou jako na dlani. Na vrchol jsme si sebou kromě potřebného šampáňa, přinesli i svůj vlastní ohňostroj, který byl jasně nejlepší ze všech, které jsme viděli. Bohužel bezpečnostní vzdálenost 15 m po zapáleni Vránových "Kouli" nebylo možno dodržovat, neboť naše vyhlídka na vrcholu několika kamenů měla asi 2x2 m. Když uhasly ohňostroje, vydali jsme se na cestu zpět. Jako dopravní prostředek jsme použili pekáče (ježdíky), které jsme jen pro tuto příležitost táhli s sebou do kopce.
Cesta po sjezdovce byla šílená. Dosahovali jsme obrovských rychlostí, až nám z toho pěkně omrzaly obličeje. Brzdit se moc nedalo, jelikož sníh odletující od bot zalepoval oči, ústa, nos, atd... V chatě na nás ještě čekala spousta zbylých dobrot, které se po náročném výletě rychle ztratily.Následovalo slavení .... Tentokrát takřka bez alkoholu. A také kontaktování mobilní části našich přátel.
1.1.2000 Hned po probuzeni - kolem 13 hodiny - jsme si opět vyrazili trochu zalyžovat. Večer se chlapská část rozhodla opakovat noční sjezd Špičáku. Ale už to nebylo ono. Bohužel napadl sníh, který neumožňoval takové rychlosti jako předešlou noc. Ale stejně to bylo super.
2.1.2000 Velké balení, uklízení, hledání věcí, .... Odjezd a cesta domů. Nuda - žádné zpoždění, chvátání, bloudění a katastrofa prostě nic. Vše šlo podle naplánovaného itineráře.(Nemám to rád).
A jak to dopadlo? Odjeli jsme vlakem do Prahy, odtud autobusem (dvoupatrovým - s výhledem, který většina z nás zaspala) do Liberce a dále opět vlakem. Cestovat se dvěma baťohama, lyžema a lyžákama je opravdu sranda - zvláště, když s vámi jedou ještě stejně vyzbrojení čtyři přátelé. A kdo že to všechno jel? Já, Lucka, Vrána, Áda a Katka.
Do místa, kde budeme další čtyři noci ukládat svá těla ke spánku, jsme dorazili až za tmy - možná proto, že jsme hned u nádraží na malém svahujícím se chodníčku museli vyzkoušet naší hlavni výzbroj - ježdíky. Ale v chaloupce pod Bukovou nás přivítalo příjemné teplíčko a pět postelí, které se nám, po celodenním trmácení přes celou republiku, náramně hodily.
30.12.99 Ráno jsme se vydali na svah oddat se lyžařskému umění. Fronty, které se tvořily na vleku nás nepříjemně překvapily, a několik z nás dokonce odmítlo jít za takovýchto podmínek lyžovat. Nakonec v nás však zvítězil sportovní duch nad nepohodlností front, které nás čekaly. A ani ty fronty nebyly, jak se později ukázalo, tak dlouhé, jak se na první pohled zdálo. Lyžovali jsme celý den - silnější a zkušenější jedinci pomáhali slabším na menších sjezdovkách a spokojenost byla na všech stranách.Po všeobecně namáhavém dni jsme se vrátili do chaloupky, uvařili sytou večeři a začali přemýšlet, co s načatým večerem. Nejprve zvítězilo Pexeso, ale to panskou část výpravy dostatečně neuspokojilo. Neustale je lákala vidina nedaleké hospůdky - zvlášť, když od nás až před ní člověk mohl jet z kopce na ježdíkách. Slečnám se moc do zimy nechtělo, Lucka se pak po nějaké době přemlouvání nechala ukecat. Prý je v hospodě kulečník, tak si zahrajeme... ALE: kulečník byl pro nedostatek prostoru z hospody odstraněn a proto nezbylo nic jiného, než bumbání. Příchod z hospody brzy k ránu byl u některých jedinců opravdu teatrální - cesta z hospody do kopce do chaloupky trvala věčnost a ještě k ní člověk potřeboval cepíny a mačky...
31.12.99 Po slavnostní a bujaré noci nastalo tiché a šedivé ráno. Na lyžování neměl nikdo náladu ani sílu a jelikož jsme ještě neměli jasno v tom, co chceme o dnešní silvestrovské noci dělat, vydali jsme se do Liberce vykoupat na plovárnu s tím, že tam něco vymyslíme. Kupodivu se k vlaku došourali i ti, kterým nebylo po předchozí noci třikrát do zpěvu, přičemž Voky se ještě sprintem vracel pro foťák. Plovárna měla - jak jinak - zavřeno. Proto jsme se spokojili s pěší prohlídkou města a s malou obědo-večeří v jedné z mála otevřených kaváren. Z těžko poskládaných zlaťáků jsme nakoupili poslední pochutiny na slavnostní "Silvestrovskou večeři" a vrátili jsme se zpět do chaty. Tam jsme společnými silami vše připravili na oslavu příchodu Nového roku. Některé speciality se ujaly více, jiné méně (jednohubky máčené v čaji, jednohubky s česnekovou pomazánkou a mandarinkou.... hmmmm....) Ale nutno uznat, ze oku lahodily všechny.
A co jsme tedy nezvyklého vymysleli na půlnoc? Strávit Silvestr na vrcholu Ještědu jsme zamítli již v Liberci. Ale vydrápat se na vrchol sjezdovky na Špičák se nám opravdu vyplatilo. Na Špičáku jsme stanuli půl hodiny před 24. hodinou, ufunění, upocení, ale veselé mysli. Výhled do celého okolí nám na jednu chvíli zahalil mrak, ale v čas zas ustoupil, takže po odbití půlnoci bylo opravdu na co koukat. V každém městečku, v každé vísce se rozzářily ohňostroje všech barev. Bylo to nádherné, všechno jsme měli před sebou jako na dlani. Na vrchol jsme si sebou kromě potřebného šampáňa, přinesli i svůj vlastní ohňostroj, který byl jasně nejlepší ze všech, které jsme viděli. Bohužel bezpečnostní vzdálenost 15 m po zapáleni Vránových "Kouli" nebylo možno dodržovat, neboť naše vyhlídka na vrcholu několika kamenů měla asi 2x2 m. Když uhasly ohňostroje, vydali jsme se na cestu zpět. Jako dopravní prostředek jsme použili pekáče (ježdíky), které jsme jen pro tuto příležitost táhli s sebou do kopce.
Cesta po sjezdovce byla šílená. Dosahovali jsme obrovských rychlostí, až nám z toho pěkně omrzaly obličeje. Brzdit se moc nedalo, jelikož sníh odletující od bot zalepoval oči, ústa, nos, atd... V chatě na nás ještě čekala spousta zbylých dobrot, které se po náročném výletě rychle ztratily.Následovalo slavení .... Tentokrát takřka bez alkoholu. A také kontaktování mobilní části našich přátel.
1.1.2000 Hned po probuzeni - kolem 13 hodiny - jsme si opět vyrazili trochu zalyžovat. Večer se chlapská část rozhodla opakovat noční sjezd Špičáku. Ale už to nebylo ono. Bohužel napadl sníh, který neumožňoval takové rychlosti jako předešlou noc. Ale stejně to bylo super.
2.1.2000 Velké balení, uklízení, hledání věcí, .... Odjezd a cesta domů. Nuda - žádné zpoždění, chvátání, bloudění a katastrofa prostě nic. Vše šlo podle naplánovaného itineráře.(Nemám to rád).
1999-12-30 | komentářů (0) | foto (16)
