Chorvatsko 6-11.8.2002
Účastníci: Felicie: Vrána, Klárka, Lucka a já; Audi: Ondra, Románek, Leděnka, Klárka; Mitsubisi: Hory, Sandra, Peťa, Renata; Punto: Křivanec, Lenka, Martin, Tomas
V této sestavě jsme se poprvé viděli na pláži v Brele (bar Jamajka). Ale touto větou jsem úplně přeskočil cestu z Čech do Chorvatska. Audi, Mitsubichi a Punto na cestu vyjeli už v sobotu 3.8. a nějak se nezmiňovali o tom, že by nějak bloudili nebo měli nějaký jiný defekt (prostě bezproblémové posádky). Zato nám se dařilo. Vyjeli jsme jen se 4-denním zpožděním (6.8. 21°°) a tím to vše začalo. Vzhledem k tomu, že jsme měli plnou nádrž hned po opuštění republiky dovolili jsme si při cestě do Chorvatska navštívit město soli Salzburg. Pravda, toto město není zrovna ve směru, kterým jsme se chtěli ubírat, ale podívat jsme se museli. Také jsme zde zakoupili mapu pro případ, že by jsme ještě jednou bloudili.
První kontakt s mořem jsme zaznamenali v ranních hodinách (7.8.) v oblasti Ryjeky. Koupání jsme nechali až na později, ovšem stálo to za to (Vrána ? dva kroky v moři a hned v každé noze jednoho ježka). Další zastávka a koupání byla při cestě vnitrozemím u sladkovodního jezera. Projížděli jsme spoustou vylidněných vesniček. Domy vypálené, rozestavěné a bez života. Dost depresivní na dovolenou u moře. Večer jsme konečně dorazili do Brely a našli bar Jamajka (ufff).
A začala dovolená ? koupačka, potápění, skákání, opalování, popíjení, atrakce, tlachání ? Navštívili jsme také národní park Bjokovo nedaleko Brely. (nadmořská výška 1500m.n.m.) Na zpáteční cestě do Brely nás zastihly kroupy v této oblasti dost neobvyklý jev.
Posledním místem které jsme chtěli navštívit na zpáteční cestě do Čech byli Plitvická jezera. Bohužel vzhledem k vytvořené zácpě na místní komunikaci jsme museli od tohoto plánu odstoupit a zkusit něco jiného. Vytvořenou kolonu jsme objeli přes Bosnu s malým zdržením na hranicích (Vrána si v Čechách nechal zelenou kartu a tak nás nechtěli vpustit do Bosny). Díky Tomášovi a jeho zázračné průkazce jsme mohli společně pokračovat. Tome ještě jednou dík. Po devatenácti hodinách cesty nás čekaly rozvodněné Čechy. Ale to už je jiný příběh.
